1. Motorsport Živě.cz >
2. Formule 1

Francouzská stáj Alpine je jednou z nejmladších na startovním roštu. Na okruzích F1 se vozy s tímto názvem prohání od roku 2021. Za dobu svého působení její jezdci zaznamenali několik úspěchů, a to včetně jednoho vítězství, které přišlo v premiérové sezóně. Přečtěte si vše o tomto týmu, jenž je sice v novém hávu krátkou dobu, avšak jeho kompletní historie sahá až do osmdesátých let.

Profil – Monopost, jezdci
Výsledky 2025 – Historie

Zdroj: IPA, Independent Photo Agency / Alamy / Profimedia

Alpine F1 Team: profil, informace

Tým Alpine působí na okruzích F1 od roku 2021. Tehdy vznikl jako rebrand stáje Renault, která má daleko bohatší historii a která jej stále vlastní. Ke změně názvu stáje došlo zejména z marketingových důvodů, aby francouzská automobilka dokázala "prodat" svou dceřinou společnost Alpine, jež se věnuje výrobě sportovních vozů. Ačkoliv je stáj francouzská, svou základnu má v anglickém Enstonu.

Pokud jste fanoušky Alpine, můžete si na jeho úspěch vsadit u licencované sázkové kanceláře Chance. Ta nabízí kurzy na jednotlivé závody i na celkové pořadí v šampionátu jezdců i konstruktérů. Tipéři zároveň kvitují, že si mohou vybrat i možnost, kdo ze závodníků, popřípadě týmů skončí v celkovém pořadí lépe.

Registrace u Chance je jednoduchá a zvládnete jí jak z PC, tak i z mobilu. Za její dokončení na vás čeká zajímavý bonus v hodnotě 200 Kč. Další odměnu pak dostanete i za první vklad.

Zaregistrujte se u Chance a získejte vstupní bonus 200 Kč

Za dobu existence se v kokpitu Alpine vystřídala řada jezdců. Jedním z nich byl i dvojnásobný šampion se stájí Reanult Fernando Alonso, který zde působil mezi lety 2021 – 2022. O dosud největší úspěch se však postaral jeho tehdejší týmový kolega Esteban Ocon, který si v GP Maďarska 2021 dojel pro vítězství.

Tým jako takový se v posledních letech pohybuje spíše ve středu startovního pole – dosud nejlepším umístěním bylo čtvrté místo v poháru konstruktérů z roku 2022.

Alpine F1: monopost, jezdci

Pro rok 2025 přišel Alpine s monopostem A525. Z hlediska vzhledu je patrné hlavně přidání většího mnozství růžové barvy, která je spjatá se sponzorskou společností BWT. Tato tvoří hlavně nos a křídla vozu, stejně tak jako systém halo a zadní křídlo.

Technických změn je oproti minulému roku pomálu. Mírnou úpravou prošly bočnice a zadní část vozu. Dalším upgradem je například geometrie ramen u zavěšení kol.

Zdroj: DeFodi Images / Shutterstock Editorial / Profimedia

Alpine F1 Team, jezdci

V roce 2025 startoval Alpine s jezdeckou dvojicí Pierre Gasly – Jack Doohan. Francouz je u týmu už třetím rokem, přičemž aktuálně plní svědomitě roli jedničky. Stáj v něm má spolehlivého jezdce, který dokáže doručit velmi dobré výsledky. Za dobu svého působení si připsal dvě pódiová umístění, pokaždé za třetí místo.

Doohan naopak u týmu dlouho nevydržel. Odjel pouze šest závodů, ve kterých ani jednou nedojel na bodovaných pozicích. Vedení týmu v čele s Flaviem Briatorem se tak rozhodlo pro změnu – do kokpitu posadilo Argentince Franca Colapinta, jenž si odbyl premiéru v F1 v roce 2024 v monopostu Williamsu.

Ani on ovšem zatím nepředvádí bůhvíjaké výsledky. Nejlépe se zatím umístil na 13. pozici. Výměna, která byla hodně propírána v médiích se tak zatím zdá jako neúspěšná.

Alpine F1 2025: výsledky

V roce 2025 předvádí Alpine zatím chabé výsledky. Tým, který je známý tím, že patří do středu startovního roštu, se nyní plácá na jeho konci. S pouhými jedenácti body mu patří samotný chvost v tabulce poháru konstruktérů. Pokud by to takto mělo pokračovat, jednalo by se o jednoznačně nejhorší výsledek za celou dobu působení po rebrandu stáje. Níže se můžete podívat na kompletní výsledky týmu v aktuální sezóně.

Alpine F1 Team: Historie (Team Enstone – Toleman, Benetton, Renault, Lotus Renault)

Za historií současné stáje Alpine, která spadá pod hlavičku tzv. "Teamu Enstone", se musíme vydat až do osmdesátých let minulého století. V roce 1981 vstoupila na okruhy F1 nová stáj Toleman, pojmenovaná po svém zakladateli Tedu Tolemanovi.

1981 – 1985: Toleman Motorsport

Vůbec první ročník dopadl pro stáj katastroficky. Jezdecká dvojice Brian Henton a Derek Wawrik, která byla dominantní v nižších soutěžích, se kvalifikovala dohromady pouze do dvou závodů, přičemž jen jediný zvládla dokončit. Jezdci si stěžovali na absolutní neovladatelnost a pomalost monopostu.

Obdobně dopadl i ročník 1982, kdy Hentona nahradil ital Teo Fabi. Tým se sice kvalifikoval do vícero velkých cen, dokončit však dokázal pouze dvě.

Pro rok 1983 se stáj díky vylepšením vozu zlepšila. Důkazem toho byly zejména poslední čtyři závody sezóny, ve kterých se Wawrick připsal čtyři bodové finiše v řadě. Další přidal i další ital v týmu, Bruno Giacomelli, který nahradil Tea Fabiho.

V roce 1984 se pak v monopostu Tolemanu objevil tehdy ještě světu neznámý, ale rozhodně talentovaný mladík. Pocházel z Brazílie a jeho jméno bylo Ayrton Senna. Právě on byl tím, kdo dokázal týmu přinést první, a vlastně i jediné pódiová umístění. Konkrétně dojel druhý v Monaku, třetí ve Velké Británii a rovněž třetí v Portugalsku. Byla to ale zároveň jeho jediná sezóna, na další rok se ze smlouvy doslova vykoupil a odešel do Lotusu.

Zdroj: Paolo D'Alessio / Zuma Press / Profimedia

V roce 1985 pak přišel poměrně nečekaný kolaps. Nejprve Toleman přišel o dodavatele pneumatik, jelikož Michelin odešel z F1 a ostatní distributoři nechtěli z různých důvodů se stájí nic mít. Stáj tak musela vynechat hned tři závody.

Zároveň z týmu odešli oba jezdci – John Watson, kterého podepsali před sezónou, neuspěl s požadavkem na proplacení ušlých tří závodů, a tak se s Tolemanem rozloučil. Stefan Johansson, který u stáje dokončoval předchozí sezónu, přešel do Ferrari.

Stáj nakonec přešla do vlastnictví United Colors of Benetton. Tým dokončil sezónu pod stejným názvem, avšak s jinou jezdeckou dvojicí – vrátil se Teo Fabi, k nemuž ještě přibyl Piercalo Ghizani. I tak ale toho Toleman moc nepředvedl, dokončil jen dva závody a po sezóně došlo k jeho kompletní přestavbě.

1986 – 2001: Benneton Formula Ltd. – první tituly, Michael Schumacher

Od roku 1986 se stáj přejmenovala na Benetton Formula Ltd. K Teu Fabimu se jako druhý jezdec přidal Rakušan Gerhard Berger. Právě on dokázal týmu přinést první větší úspěchy – nejprve dojel třetí na Imole, načež si v Mexiku připsal i vítězství. Přesto partnerství trvalo pouze rok. Na následující sezónu se Berger upsal ve Ferrari.

Zdroj: National Motor Museum / Heritage Images / Profimedia

V roce 1987 se tak k týmu připojil Thierry Boutsen. Společně s Teem Fabim vybojovali dvě pódiová umístění, každý z nich vybojoval jedno třetí místo (Fabi v Rakousku, Boutsen v Austrálii).

Už v tu dobu bylo na Benettonu vidno, že v budoucnu může dokázat velké věci. Svědčila o tom i sezóna 1988, při které se tým dočkal opravdu kompetitivního vozu. Jezdecká dvojice se znovu dočkala změn – Fabiho nahradil v monopostu Alessandro Nanini. Znovu se stáj dočkala několika pódiových umístění, ačkoliv se znovu jednalo "pouze" o třetí pozice – Boutsen jich zaznamenal pět, Nannini dvě. V celkovém pořadí stáj obsadila taktéž třetí místo, což byl její nejlepší výsledek za dosavadní existenci.

Zdroj: Mary Evans/Allstar/Richard Selle / Mary Evans Picture Library / Profimedia

Pro rok 1989 se musela znovu obměnit jezdecká sestava – Boutsen zamířil do Williamsu, a tak na jeho místo přišel Johny Herbert. Ten však v týmu vydržel jen krátkou dobu – mohla za to jeho nehoda ve Formuli 3000, při které si zlomil obě nohy. Stáj usoudila, že ještě není plně zotaven, a tak i přes slibné výsledky byl zrhuba v polovině sezóny nahrazen Emanuelem Pirrem.

Hlavní úspěchy tak týmu přinesl Alessandro Nanini. Italský jezdec si připsal čtyři pódiová umístění, a to včetně vítězství ve VC Japonska. Jednalo se o první výhru pro Benetton od roku 1986.

V roce 1990 přišel do týmu trojnásobný šampion Nelson Piquet a společně s ním i nový týmový ředitel Flavio Briatore – jedna z klíčových postav celé existence stáje. Tato sezóna byla pro stáj v té době nejúspěšnější – tým získal nejvíce bodů ve své historii (71) a jeho jezdci stáli hned sedmkrát na pódiu. Piquet zvládl uzmout dvě vítězství v řadě v posledních dvou závodech roku (Japonsko, Austrálie).

V prvním z nich si pak Benneton dojel pro první double, když na druhé pozici dokázal dojet Roberto Moreno – závodník, který v průběhu sezóny nahradil Naniniho, jenž byl nucený předčasně ukončit kariéru, jelikož při havárii helikoptéry přišel o ruku.

Zdroj: ČTK / AP / Hideyuki Yamamoto

V devadestátých letech přišly největší úspěchy týmu. V roce 1991 se stal hlavním sponzorem týmu výrobce cigaret Camel. Důležitou událostí však byl vstup dalšího mladého talentovaného jezdce, Michaela Schumachera. Německý závodník nahradil v polovině sezóny Roberta Morena a z pěti závodů zvládl dojet hned třikrát na bodovaných pozicích (tedy stejně jako Moreno v předchozím průběhu ročníku).

Na pódium se ale dostal Piquet, a to hned třikrát. Z toho jednou stál i na nejvyšším stupínku (ve VC Kanady). Tento rok pro něj byl ale v F1 posledním. Následně se rozhodl ukončit kariéru.

Pro následující ročník tak Benetton angažoval britského závodníka Martina Brundla, který se tak stal Schumacherovým parťákem. Do týmu přišel i Ross Brawn, který se stal hlavním inženýrem. Základna stáje se pak přesunula do Enstonu (kde je dodnes).

Zdroj: LAT Photographic / Bonhams / SWNS / Profimedia

Úspěchy pro tým sbíral hlavně Schumacher. Německý závodník si připsal osm pódiových umístění, a to včetně svého prvního kariérního vítězství ve VC Belgie. Ani Brundle si ale nevedl špatně. Zaznamenal pět pódiových umístění a taktéž pomohl k celkovému třetímu místu v pořadí poháru konstruktérů. Zisk 91 bodů překonal dosavadní týmový rekord z roku 1990.

V roce 1993 Schumacher ukázal, že bude schopen bojovat o titul mistra světa. Pokud závod dokončil, pokaždé stál na stupních vítězů. Celkem z toho bylo devět umístění na pódiu, z toho:

• 1x vítězství
• 5x druhé místo
• 4x třetí místo

Schumacherův nový týmový kolega Ricardo Patrese doplnil výkony týmy dalšími dvěma pódii, a tak stáj skončila znovu na třetím místě v celkovém pořadí šampionátu, tentokráte se ziskem 72 bodů.

V roce 1994 pak Schumacherův vzestup dostál svého zlatého lesku. Německý závodník v barvách Benettonu ovládl hned sedm závodů, včetně toho v Imole, jenž byl poznamenaný tragickou nehodou Ayrtona Senny. Kromě vítězství si dvakrát dojel i pro druhé místo.

Schumacherův mistrovský titul byl ale opředen mnoha kontroverzemi. Nejprve předjel při VC Velké Británie Damona Hilla během zaváděcího kola, načež ignoroval černé vlajky. Za to dostal ban dvou závodů. Stějně tak musel vynechat dva závody i po VC Belgie, když byl diskvalifikován za příliš těžkou podlahu.

V samotném závěru sezóny pak způsobil srážku, po které musel jak Hill, tak Schumacher odstoupit. Němec měl díky tomu výhru v šampionátu jistou, Hill jen těžce zkousával zklamání.

Obviněním ze švindlování pak čelil i samotný Benneton. Ostatní týmy jej obviňovali z obcházení pravidel ohledně zákazu kontroly trakce a systému kontrolovaného rozjezdu. Týmu ale nakonec nebyla udělena žádná penalizace, a tak sezónu dokončil na druhém místě v celkovém pořadí s rekordním počtem 103 bodů,

Tomu mimo jiné dopomohl i Schumacherův týmový kolega Jos Verstappen (otec čtyřnásobného šampiona Maxe Verstappena). Ten si dojel pro dvě pódiová umístění (třetí pozice v Maďarsku a Belgii).

Pro rok 1995 se stal Schumacherovým týmovým kolegou Johny Herbert, který se do Benettonu vrátil po šesti letech. Ačkoliv si Schumacher stěžoval na špatnou ovladatelnost monopostu, zvládl s ním i tak vítězit. Konkrétně si připsal devět výher, načež jednou stanul na druhém a jednou na třetí pozici. Díky těmto výsledkům dokázal obhájit titul mistra světa.

Kromě něj se ale radovala i samotná stáj. Přispěl k tomu i Herbert, který zvládl vyhrát dvakrát, a navíc si k tomu připsat další dvě pódiová umístění. Benetton tak ovládl jak šampionát jezdců, tak se 137 získanými body i pohár konstruktérů.

Zdroj: firo Sportphoto/ / augenklick/firo Sportphoto / dpa Picture-Alliance via AFP / Profimedia

V dalších letech už tým nedokázal na své úspěchy plně navázat. Sezóny 1996 – 1997 sicce ještě Benetton dokázal vybojovat řadu pódiových umístění a skončil dvakrát na třetím místě v poháru konstruktérů, avšak vítězství už přišlo pouze jedno – připsal si jej Gerhard Berger v GP Německa 1997.

Definitivní tečku přinesla sezóna 2001, kdy si Benetton vzal pod svá křídla Renault. V tu dobu už byla stáj pouhým stínem své největší slávy, a tak následoval další rebranding. Níže se můžete podívat na výsledky od sezóny 1996 až do sezóny 2001.

2002 – 2011: Renault F1 / Lotus Renault

V roce 2002 se z Benettonu stal Renault F1 Team. Stáj dostala francouzskou licenci, která nahradila dosavadní italskou. Týmovými jezdci se stali Jenson Button a Jarno Trulli. Hlavním sběratelem bodů v premiérové sezóně byl Brit, který skončil na bodovaných pozicích hned v sedmi případech. Trulli to pak zvládl čtyřikrát.

Zdroj: PIERRE VERDY / AFP / AFP / Profimedia

Přesto to však byl Button, kdo se z týmu po sezóně poroučel. Místo něj přišla mladá naděje ze Španělska v podobě Fernanda Alonsa, jenž v předchozím roce dělal Renaultu testovacího jezdce. Právě Alonso zvládl týmu přinést první vítězství, a to ve VC Maďarska. Kromě toho zvládl dojet jednou na druhém a dvakrát na třetím místě. Jeho týmový kolega Trulli taktéž připsal dvě pódiová umístění, a tak stáj skončila na čtvrtém místě v poháru konstruktérů.

V roce 2004 přišlo zlepšení, přičemž tentokráte se z jednoho vítězství radoval Trulli. Italský závodník ale sezónu ukončil předčasně – poslední tři závody sezóny dokončil v Toyotě, se kterou podepsal smlouvu pro následující rok. Za Renault tak v tomto období závodil mistr světa z roku 1997 Jacques Villneuve, který si ale žádný bod nepřipsal.

Fernando Alonso si pak dojel pro čtyři pódiová umístění (jednou druhé a třikrát třetí místo). Pomohl tak Renaultu k zisku třetího místa v poháru konstruktérů.

Následovala dvouletka, která se do historie týmu zapsala zlatým písmem. Pro sezónu 2005 se k Alonsovi přidal místo Trulliho Giancarlo Fisichella, který znal zázemí týmu už ze svého působení v Benettonu. Hned v prvním závodě si připsal vítězství, načež si dojelpro pódium i v Itálii a Japonsku.

Hlavní pozornost se však právem upřela na Alonsa. Španěl v ročníku dominoval, vyhrál sedm Velkých cen, v dalších osmi pak stál na pódiu. Jeho dominantní výkon znamenal, že se po právu stal mistrem světa. Kromě něj se pak radovala i stáj, která ovládla pohár konstruktérů.

V roce 2006 vládl Renault podobně jako v roce předchozím. Alonso z prvních devíti závodů zvítězil v šesti, ve zbylých případech skončil na druhém místě. Celkově se Španěl na pódium nepodíval jen čtyřikrát a obhájil tak svůj mistrovský titul.

Jeho týmový kolega Fisichella pak zaznamenal vítězství v Malajsii, načež si připsal ještě čtyři třetí místa. Kombinace výkonů obou jezdců zajistila Renaultu druhé vítězství v poháru konstruktérů v řadě.

Zdroj: ČTK / AP / SILVIA IZQUIERDO

Od této dvouletky začala stáj postupně upadat. V roce 2007 odešel Alonso do McLarenu, přičemž na jeho místo zamířil Heiki Kovalainen. Právě tento finský jezdec se postaral o jediné pódium sezóny, když dojel druhý v Japonsku. Přesto však, stejně jako Giancarlo Fisichella, po sezóně v týmu skončil. Tým dokončil sezónu na třetí pozici.

Pro rok 2008 se do týmu vrátil Fernando Alonso, pro nějž kariéra v McLarenu skončila kvůli rozporům s Lewisem Hamiltonem. Partnerem mu byl Nelson Piquet jr. (syn trojnásobného mistra světa Nelsona Piqueta, který působil v Benettonu v roce 1990).

Zdroj: ČTK / AP / JACQUES BOISSINOT

Právě Alonso byl tím, kdo získal pro Renault další vítězství. Konkrétně dvě v řadě, a to ve VC Singapuru a Japonska. První jmenovaná výhra je však opředena kontroverzí, která je dnes známá jako "aféra crashgate". O té ale až za chvíli. Teď je ještě potřeba doplnit, že Alonso zvládl ke dvěma vítězstvím přidat i jedno druhé místo. Piquet pak také jednou skončil druhý, a to v Německu. Celkově Renault skončil na čtvrté pozici v poháru konstruktérů.

V roce 2009 pak jezdecká dvojice zůstala stejná. Alespoň tedy do poloviny sezóny, kdy Nelsona Piqueta nahradil Romain Grosjean. Hlavním důvodem byly bídné výkony, kdy zatímco Alonso dojíždel pravidelně na bodovaných pozicích (připsal si i jedno pódium), tak Piquet neskončil na bodech ani jednou.

A právě tehdy Brazilec "odpálil bombu" a započal aféru crashgate. Podle vyjádření brazilského jezdce měl dostat při VC Singapuru od Flavia Briatoreho a Pata Symondse příkaz k tomu, aby schválně naboural v moment, kdy Fernando Alonso byl v boxech. Díky tomu měl Alonso získat klíčovou výhodu, která mu pomohla nakonec zvítězit.

Renault chtěl proti Piquetovi podat trestní oznímení za pomluvu, nicméně nakonec žádné právní kroky neprovedl a naopak propustil jak Briatoreho, tak i Symondse. Vše nakonec dopadlo pro Renault neslavně – dostal dvouletou podmínku, za jejíž porušení by mu byla odebrána licence pro F1. Briatore dostal doživotní zákaz působení, Symonds pak pětiletý ban. Oba tresty byly zmírněny v roce 2010.

Když se nyní vrátíme k výkonům Piquetova náhradníka Grosjeana, tak ani on nezvládl doručit dobrý výsledek. Nejlépe dojel na třináctém místě v Brazílii. Stáj skončila se 26 body na osmém místě, což byl její nejhorší výsledek za celé působení.

Pro rok 2010 prodal Renault většinu vlastnictví firmě Genii Capital. Automobilka si část nechala a dál byla dodavatelem motorů. Jako noví jezdci přišli Robert Kubica a Vitaly Petrov. Briatoreho v pozici šéfa pak nahradil Éric Boullier, Symondse v roli hlavního inženýra pak Bob Bell.

Nová krev přinesla i nový vítr směrem k výkonům. O ně se staral zejména polský jezdec, který si připsal hned tři pódiová umistění (druhé místo v Austrálii, třetí v Monacu a Belgii). Právě jeho konzistence přinesla týmu páté místo v poháru konstruktérů. Petrov totiž dojížděl spíše mimo bodované pozice.

Zdroj: PARIENTE JEAN-PHILIPPE / Sipa Press / Profimedia

V roce 2011 pak Renault spojil s Lotusem, aby vytvořil stáj Lotus Renault GP. Zajímavé je, že v této době byly na trati hned dva týmy spojené s Lotusem, přičemž oba se následně dostaly i do soudního sporu o název stáje. Nakonec druhá stáj převzala jméno Lotus GP.

"Černozlatý Lotus" poháněný Renaultem musel udělat před začátkem sezóny nucenou změnu na jezdceckém postu – Robert Kubica se vážně zranil během Rally, a tak na jeho másto přišel Nick Heidfeld. První slovo z hlediska pódiového umístění si však vzal Petrov, který dojel na třetí pozici v Austrálii. Německý jezdec na něj navázal o závod později v Malajsii.

Zdroj: DIMITAR DILKOFF / AFP / AFP / Profimedia

Postupně však forma týmu upadala, což se projevilo zejména ve druhé polovině sezóny, kdy ani jeden z jezdců nedokázal udržet konzistentní výkony. To se projevilo zejména u Heidfelda, který byl od VC Belgie nahrazen Brunem Sennou. Ani on toho ovšem příliš nepředvedl – jen jedinkrát dojel na bodované pozici. Tým tak znovu skončil na pátém místě v poháru konstruktérů, načež si jej pod sebe vzal kompletně pod svá křídla Lotus. Éra Renaultu jakožto konstruktéra tak na dlouhé roky skončila.

2016 – 2020: Návrat Renaultu do F1

Návrat přišel v roce 2016. Tehdy Renault oznámil plný návrat do Formule 1. Týmovým ředitelem se stal Fréderic Vasseur, jezdci pak Kevin Magnussen s Joylonem Palmerem.

Že by se ale jednalo o úspěšný návrat, to se rozhodně říci nedá. Z 21 závodů Renault zaznamenal pouze tři bodované finiše a skončil na předposledním místě v poháru konstruktérů.

Zdroj: Křenek Jiří / profimedia.com / Profimedia

Rok 2017 už byl slibnější. Místo Magnussena přišel Nico Hülkenberg, ve vedení pak Fréderica Vasseura nahradil Jérome Stoll s Cyrilem Abiteboulem. Výsledky přišly záhy. Hülkenberg zvládl bodovat v osmi přápadech a výrazně pomohl k vyšvihnutí stáje na šesté místo v poháru konstruktérů.

Joylon Palmer na svého kolegu příliš nenavazoval. Jediné body získal za šesté místo v Singapuru. I proto byl pro závěr sezóny nahrazen Carlosem Sainzem, jenž si následně vysloužil místo i pro další sezónu.

Kombinace Hülkenberga se Sainzem se nakonec ukázala jako úspěšná. V roce 2018 totiž oba jezdci udržovali konstantní bodové finiše, přičemž dohromady posbírali 122 bodů. Díky tomu se stáj dostala na konečnou čtvrtou pozici v poháru konstruktérů, což byl její nejlepší výsledek za celou dobu novodobé historie.

Zdroj: ČTK / AP / Sydney Low

Sainz se však po tomto povedeném ročníku z týmu poroučel. Důvodem byl příchod Daniela Ricciarda, který odešel z Red Bullu z důvodu touhy po změně. Svůj první ročník v novém týmu však příliš neuspěl. Mohly za to zejména problémy s aerodynamikou, které vůz zpomalovaly. Ze stejného důvodu ztrácel i Hülkenberg. Tým tak skončil na šestém místě v poháru konstruktérů.

Pro rok 2020 pak Ricciarda doplnil Esteban Ocon. Ve sezóně, která byla zkrácená z důvodu pandemie Covid-19, získali oba jezdci nejvíce bodů za celé čtyři roky. První VC, která stojí za zmínku, je ta v Belgii, kde Ricciardo zajel nejrychlejší kolo a společně s Oconem dojel na čtvrtém, resp. pátém místě.

Následně přišla i tři pódiová umístění. Ricciardo dojel třetí ve Francii a Imole, Ocon si pak dojel pro druhé místo v Sakhiru. Byla to první a zároveň poslední pódia stáje Renault. Pro následující roky došlo k dosud poslednímu rebrandingu.

Zdroj: ACTIVE PICTURES/Pool/COLOMBO IMAGES

2021 – současnost: Alpine F1

V roce 2021 se z Renaultu stal Alpine, přičemž došlo k dalšímu návratu ztraceného syna – k týmu se připojil Fernando Alonso, který nahradil Daniela Ricciarda. Ke změně došlo i ve vedení, kdy odešel Cyril Abiteboul, na jehož místo přišel Davide Brivio.

Ve své první sezóně po rebrandingu zaznamenali jezdci francouzské stáje dva významné úspěchy. Prvního dosáhl Esteban Ocon v chaotické VC Maďarska, když dokázal zvítězit. Obrovský podíl na jeho výhře však měl i Alonso, který díky vynikající obranné jízdě dokázal několik kol za svými zády udržet Lewise Hamiltona.

Španělský jezdec se pak své satisfakce dočkal při VC Kataru, kde zvládl dojet na třetí pozici. Celkem stáj zaznamenala 155 bodů, což stačilo na pátou pozici v celkovém pořadí.

Oba jezdci zůstali u týmu i v roce 2022. Do vedení týmu se pak dostal Otmar Szafnauer, který přišel z Astonu Martin. Alonso s Oconem sice nedokázali zaznamenat pódium, avšak jejich výsledková konzistence stačila na to, aby, stáj skončila na čtvrtém místě v poháru konstruktérů.

Pro rok 2023 pak Alonso odešel do Aston Martinu, jelikož mu Alpine nechtěl nabídnout víceletý kontrakt. Následovala kontroverze ohledně potenciálního angažování Oscara Piastriho.

Alpine oznámil, že se Piastri stane od roku 2023 jejich jezdcem. Problémem ale bylo, že se Australan mezitím dohodl s McLarenem, tudíž vydal prohlášení, kde svoje působení u Alpine dementoval.

Celá aféra se poměrně dlouho řešila, nakonec se dostala před radu pro posuzování smluv, která nakonec rozhodla, že Piastri patří McLarenu. Alpine tak nakonec angažoval Pierra Gaslyho.

Z hlediska zisku bodů byla sezóna pro tým svým způsobem úspěšná. Oba jezdci si připsali po jednom pódiu (Ocon v Monaku, Gasly v Nizozemsku). Celkem tým získal 120 bodů, což stačilo na šesté místo.

Zdroj: Federico Basile/IPA

V roce 2024 došlo k několika změnám ve vedení, přičemž tou nejzajímavější bylo oznámení Flavia Briatoreho jakožto hlavního poradce. To vyvolalo řadu kontroverzí vzhledem k jeho předchozímu crashgate skandálu.

Týmu se ale vůbec nedařilo. Jezdci jen málokdy dojížděli na bodovaných pozicích. Vrcholem všeho byla VC Monaka, při které oba vozy Alpinu do sebe narazily. Gasly zvládl i přesto dojet na desáté pozici, Ocon závod nedokončil a navíc dostal penalizaci za způsobenou kolizi.

Přesto se však stáj dočkala jednoho velkého úspěchu. Stalo se tak při VC Brazílie, kdy oba jezdci skončili na pódiu. Gasly dojel třetí, Ocon pak druhý. I díky tomu nakonec Alpine skončil na šestém místě v poháru konstruktérů.

Na samotný závěr pak dal tým šanci mladíkovi Jacku Doohanovi, který se měl stát od další sezóny novým jezdcem, jelikož Ocon v průběhu ročníku podepsal s Haasem. Doohan v Abu Zabí dojel patnáctý.

Zdroj: ACTIVE PICTURES / profimedia.com / Profimedia